Pád SVB a dopad na finanční trhy

27.03.2023

 

 

V uplynulých několika dnech začaly přední strany médií zaplňovat nadpisy obsahující zkratku SVB, která u řady investorů vede k nezdravému nárůstu srdečního tepu. Tato tři skloňovaná písmena představují zkratku, pod kterou se nachází název Silicon Valley Bank, což je instituce o jejíž samotné existenci ještě do nedávna neměla většina lidí sebemenší ponětí, a i tak v současnosti vývoj kolem ní řadě z nich přidělává vrásky.

 

Co se stalo a proč zrovna SVB zastínila téměř všechna doposud vděčná mediální témata?

Silicon Valley Bank si světovou pozornost vysloužila svým spektakulárně rychlým krachem, jehož náhlost zřejmě překvapila i nejednoho člověka zapojeného přímo do řízení této instituce.

Pád - co do objemu spravovaných aktiv - 16. největší americké banky a zároveň největší bankovní krach od roku 2008 logicky v myslích řady lidí vyvolává nepříjemné vzpomínky a nabádá k hledání paralel mezi současnou situací a tehdejší finanční krizí, která přispěla k Velké recesi.

Co však vedlo k pádu SVB?

V úvodu je potřeba poznamenat, že Silicon Valley Bank představovala, jak její název částečně naznačuje, bankovní instituci s poměrně specifickým zaměřením. Významnou část jejích klientů představovaly startupové společnosti z technologického sektoru. V případě SVB navíc došlo k nešťastné souhře několika okolností jejichž kombinace nakonec dostala banku na kolena. Jednu z těchto příčin lze najít v prudkém zvyšování úrokových sazeb ze strany amerického Fedu, který se tímto způsobem snaží dostat zpět pod kontrolu rozbujelou inflaci. Technologické společnosti v rané části vývoje, které činily podstatnou část klientů banky, obecně nejsou schopny generovat dostatečné množství prostředků, aby zajistily svůj provoz. U těchto společností se předpokládá, že začnou generovat zisk, či spíše dostatečné cash flow, až poměrně dlouho v budoucnu. Proto jsou ocenění těchto firem velmi citlivá právě na vývoj úrokových sazeb. Společnosti se tak často pro dodatečné prostředky neobrátí k investorům, ale snaží se využít například prostředky uložené v bankách.

Druhým kamenem úrazu pak byla skutečnost, že SVB zároveň značnou část u ní uložených depozit nevyužila k poskytnutí úvěrů, ale k investicím do státních dluhopisů. To nemusí za běžných okolností představovat problém, nicméně SVB nakupovala nezvykle velkou část dluhopisů s dlouhou dobou do splatnosti, jejichž cena je opět velmi citlivá na vývoj úrokových sazeb. V případě jejich výrazného nárůstu cena těchto dluhopisů značně poklesla. V tomto případě lze předpokládat, že SVB neměla dostatečně nastaven systém řízení rizik, protože proti tomuto úrokovému riziku se banka dostatečně nezajistila. Po dlouhém období velmi nízkých úrokových sazeb se tak potvrzuje citát Warrena Buffeta, že: „Teprve až odejde příliv zjistíme, kdo plaval nahý“.

Ve chvíli, kdy klienti banky začali kvůli potřebě financí vybírat svá depozita, čelila banka kapitálovým problémům, protože zpeněžit držené dluhopisy mohla pouze za cenu realizace výrazných ztrát. V momentě, kdy se rozhodlo vedení banky problému nedostatku prostředků čelit vydáním dodatečných akcií, se začali klienti obávat o své prostředky a vybírání vkladů dále urychlili. Ztráta důvěry klientů tak jakoukoliv banku obecně vtáhne do smrtící spirály, ze které se jen velmi obtížně uniká.

Aby toho nebylo málo, tak v krátkém sledu kromě SVB ukončily svou činnost ještě další dvě americké banky, Signature Banka a Silvergate, u kterých odliv prostředků dále umocnila jejich výrazná expozice vůči sektoru navázanému na krypto měny. Ten i například v souvislosti s nedávným krachem kryptoměnové burzy FTX zažíval taktéž volatilní období vedoucí k značnému vybírání depozit z těchto institucí.

 V Evropě jitřily atmosféru dlouhodobě se kumulující problémy banky Credit Suisse, jejíž akcie se propadly poté, co finanční ústav Saudi National Bank oznámil, že nebude z regulatorních důvodů dále ve švýcarské bance navyšovat své investice. Eskalaci problémů Credit Suisse odvrátilo víkendové spojené úsilí švýcarské vlády a jejího největšího rivala UBS, který v neděli ohlásil převzetí této významné banky pod svá křídla. Lze očekávat, že nějakou dobu bude nejistota okolo tohoto mergeru oslabovat i samotnou UBS a to i přesto, že se švýcarská vláda zavázala uhradit část případných ztrát. V závěru týdne se pozornost investorů soustředila na Deutsche Bank, která je díky bídným výsledkům již delší dobu pod drobnohledem investorů. Její překvapivé předčasné splacení podřízeného dluhu, které mělo za cíl ukázat sílu bilance banky a podpořit důvěru investorů, bylo trhy přijato negativně jako zbytečné oslabení banky ve zjitřených časech.

Může tedy vývoj posledních dní představovat předzvěst hluboké finanční krize, která se podobně jako v roce 2008 přeleje i do reálné ekonomiky?

Nelze to pochopitelně vyloučit. Investory znervózňují v sektoru nakumulované nerealizované ztráty dluhopisových portfolií způsobené poměrně prudkým nárůstem úrokových sazeb a zatím jednotlivé případy bank, u kterých dlouhodobě panují pochybnosti o jejich hospodaření a managementu rizika. Bankovní sektor se nicméně nachází ve srovnání s rokem 2008 ve výrazně lepší kondici. Je sice zřejmé, že ani zdravé banky nejsou často schopny čelit přehnané panice a překotnému vybírání depozit, nicméně ve snaze o udržení důvěry učinily americké úřady zásadní kroky, když uvedly, že nárok na své vklady budou mít střadatelé s úložkami přesahujícími běžně pojištěnou úroveň a Federální rezervní systém ohlásil nový program, v rámci kterého mohou získat banky v případě potřeby prostředků dodatečnou likviditu, aniž by musely prodávat svá aktiva s výraznou ztrátou. Aktivní jsou však i další velké centrální banky, které situaci v bankovním sektoru podrobně monitorují a vybavené historickou zkušeností se snaží případné eskalaci problémů v počátcích zabránit.

Vypuknutí finanční krize podobné roku 2008 se tak prozatím nezdá být příliš pravděpodobné a trhy po prudkém návalu emocí zřejmě čeká postupné zklidnění a zaměření se zpět na témata, jakými je stav a výhled ekonomiky a vývoj inflace a měnové politiky centrálních bank. Částečná korekce vysokých cen některých akciových titulů včetně těch bankovních tak může naopak představovat zajímavou investiční příležitost, nicméně široká diverzifikace, kterou například zajišťují investice prostřednictvím fondů by měla do značné míry vložené prostředky ochránit i v případě, kdy se ukáže, že je institucí, které si „zapomněly plavky“ více.